Co se špatnými tréninky a závody?

Špatné  tréninky a závody – všichni  víme, o co jde, každý z nás je zažil a ještě zažije. Co s nimi? Podaří se nám jim vyhnout? Asi těžko.  Proč se z nich tedy raději nepoučit?

Pojďme se podívat  na hlavní příčiny špatných tréninků a jak s nimi naložit.

1) Typ běžce

Pokud jste odběhli trénink, který se vám běžel mizerně a máte pocit, že to byl špatný trénink, zamyslete se nad tím, jestli tento trénink sedí typu běžce, kterým jste vy. Třeba já jsem typ běžce, kterému vyhovuje „jít na to přes rychlost“. Vždy pro mě byly snadnější  tréninky v rychlém tempu jako 10×300 nebo 5×1 km a vždy jsem více trpěl v relativně pomalejších tempových tréninkách jako 4×2 km nebo 2×4 km. Trénoval jsem s kamarádem podobné výkonnosti na 10 km, který byl právě spíše tempař, takže když jsme běhali krátké úseky, cítil jsem se dobře, ale když jsme běželi delší tempový trénink, trápil jsem se a byl frustrovaný, že jsem s ním sotva dokázal udržet krok. Trénink jsem pro sebe nejprve vyhodnotil jako špatný, ale postupně jsem se naučil uvědomovat si tyto rozdíly a připustil jsem si, že tréninky, jimiž rozvíjíme naše slabé stránky, jsou právě ty „špatné“ tréninky, se kterými nejvíce zápasíme. „Špatné“ je zde tedy velmi relativní pojem a uvědomění si svých silných a slabých stránek z vás může sejmout tlak před každým takovým těžkým tréninkem nebo závodem.

2) Vnější faktory

Vždy se divím, když jsou běžci nespokojení, že se jim v tréninku běželo špatně nebo dosáhli špatného výsledku v závodě, přestože to mělo zcela jasnou příčinu. Například v práci děláte na důležitém projektu, hoří vám termíny a máte toho plnou hlavu. Do toho vám tréninkový plán říká, že dnes máte běžet tempový trénink 3×2 km. Co uděláte? No, snažíte se ho narvat do polední pauzy místo oběda a po tréninku jste zklamáni, jak se vám běželo blbě. Kdokoliv nezávislý řekne, že trénink byl negativně ovlivněn stresem v práci, ale vy to nevidíte a díky tomuto tréninku navíc začnete pochybovat o svých běžeckých kvalitách a cílech. Máme tendenci oddělovat stres v běžném životě od tréninkového stresu, ale je to pořád jeden náš stres a ať už jsme proti němu jakkoliv odolní, každý máme nějakou hranici.

Podobně to platí o počasí. Pokud je horko, prší nebo fouká vítr, tak tím trénink bude ovlivněný. Řeknete si: „To je přece samozřejmé.“, ale jak často od sebe čekáte skvělý trénink, přestože je vedro, a pak se trápíte pocitem, že jste selhali? Místo toho během takového tréninku raději přehodnoťte své očekávání – bude se vám to hodit při příštím „špatném“ tréninku nebo v závodě, který se třeba nebude vyvíjet tak, jak jste původně očekávali.

3) Odpočinek

Svoji roli ve špatném tréninku nebo závodě má i odpočinek. Pokud se vám na tréninku nebo v závodě běží špatně, podívejte se v tréninkovém deníku o několik dní nazpátek. Byli jste dostatečně odpočatí a připravení na náročnější trénink nebo závod? Běželi jste předchozí tréninky opravdu tak pomalu, jak jste měli nebo jste si v nich i trochu zazávodili?

Tréninkový plán by měl být neustále se měnícím rozvrhem, který bude reagovat na naši aktuální situaci (nejen tréninkovou) tak, aby zatížení i odpočinek byly v rovnováze. Buďte ochotní přijmout fakt, že to, co jste považovali za dostatečný odpočinek, dostatečným odpočinkem prostě není a nebojte se zařadit den volna nebo lehkého klusu navíc.

4) Červená světla – STOP

Pokud jste běželi několik špatných tréninků nebo závodů v řadě, tak je něco špatně. V takovém případě si projděte několik posledních tréninkových týdnů a vedle toho se podívejte i na váš běžný život mimo běhání. Něco nejspíš nebude v rovnováze a vaše tělo vám vystavilo „stopku“. Někteří běžci usilují o příliš vysokou kilometráž, někteří o nepřiměřeně vysokou intenzitu a někteří o obojí. A někdo je svým běžným životem už tak vyčerpáván, že fyzicky ani psychicky není schopen ještě k tomu trénovat a závodit na úrovni, kterou od sebe očekává.

V takovém případě je potřeba slevit ze svých očekávání, výrazně snížit tréninkové objemy i intenzitu a vydržet, dokud se tréninky a závody opět nezačnou obracet k lepšímu. Teprve pak se postupně vracejte k rozumnému tréninkovému zatížení.

Kromě toho všeho jsou navíc dny, kdy to prostě nejde, kdy se nám běží špatně, trénink nestojí za nic a v závodě nám to neběží.  Je těžké smířit se se špatným tréninkem nebo závodem, i když tušíme příčiny, ale ještě těžší je přijmout tuto skutečnost, když žádná příčina není. Nepřemýšlejte nad tím, nepátrejte po příčině, smiřte se s tím. Prostě to tak je.