Prstové boty? Jako doplněk, proč ne?

Před pár lety při běhu s bratrem přišla řeč na tehdy nově nastupující prstové boty. Můj názor byl jasný: slušný marketingový tah, něco jako nové rozměry kol u MTB, něco, co se mě jako konzervativního běžce rozhodně nebude týkat.  Uplynul nějaký čas a nejen, že dnes jezdím na 29-ti palcovém MTB, které si v terénu velmi pochvaluji, ale minulý týden jsem si pořídil i běžecké prstové boty Vibram Fivefingers Bikila LS.

Ne, nezbláznil jsem se, ani jsem nepodlehl módní vlně minimalismu. Prostě jsem si před časem uvědomil, že mé přetrvávající potíže s pravou patou mají možná jako jednu z příčin i příliš supinační došlap (dosud jsem řešil a řeším speciálními vložkami Formthotics) a částečně omezenou funkci prstů, způsobenou celodenním nošením společenské obuvi.  Začal jsem dělat různá balanční cvičení, abych posílil příslušné svaly, a začal alespoň doma chodit bos. Chodit naboso se mi zalíbilo, ale sundat si boty v lese nebo na polní cestě se mi zdálo nebezpečné a proto jsem se rozhodl vyzkoušet prstové boty. Od kamaráda jsem si půjčil jeho Bikily, a i když mi byly o 2 čísla větší, tak jsem v nich dvakrát vyrazil na 4-5km procházku se psem do lesa a přitom si zkusil v krátkých úsecích několikrát i lehce popoběhnout (celkem max. 300 metrů). Překvapila mě relativně silná podrážka, protože jsem čekal, že budu více vnímat terén a cítit kamínky a všechny „nástrahy“ terénu, ale pochvaloval jsem si rozložení prstů a v botách cítil stabilitu v postoji i odrazu. Ještě v tomtéž týdnu jsem si pořídil svoji velikost a po týdnu používání jsem nadšený.  Zatím v nich až na výjimky chodím jen večer do lesa se psem 4-6km a v tom podle chuti občas popoběhnu (celkem max. 600-800 metrů během procházky).  Na samotné běhání je zatím neberu a myslím, že ještě chvíli nebudu. Boty beru jako zpestření a regeneraci po celodenním zavření v botách. Chození v nich a občasné popoběhnutí je mi velmi příjemné.